Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 4. 2012

1. Kapitola - Poutníci

    

Uplynul již týden od chvíle, kdy Eragon, Safira, Blödhgarm a dalších 19 elfů odplulo po řece Eddě navždy z Alagäesie. Pluli poklidně dál, tok Eddy s přibývajícími přítoky neustále mohutněl, až nakonec po třech dnech vyústila do moře. Ráz počasí se zde překvapivě téměř v okamžiku změnil, a nyní již čtvrtý den lodí zmítaly mořské bouře a hrozivé vlny. Pro Eragona to byl snad ještě horší zážitek, než první krkolomné lety se Safirou a měl co dělat, aby to málo, co dokázal sníst, zvládl také udržet v žaludku. Elfové po skupinkách drželi hlídky a pomocí kouzel bránili převržení lodi po nárazu těch největších vln, z nichž některé svou výškou překonávaly několikapatrový dům. Něco takového se vymykalo dosavadním zážitkům všech poutníků. Potřebnou energii k udržení lodi na hladině museli získávat z eldunarí, jinak by i zdatní elfí kouzelníci vydrželi se silami po tak dlouhou a vzhledem k okolnostem zdánlivě nekonečnou dobu.

Pátý den se běsnící živly konečně uklidnily stejně rychle, jak na poutníky udeřily, a Eragon se Safirou mohli opět podniknout jednu z nezbytných výprav, které Safiře sloužily k protažení křídel a ostatním cestovatelům zase k získání potřebných zásob vody na některém z mnoha malých ostrůvků roztroušených porůznu při pobřeží a v deltě mohutné řeky. Na větších z nich bylo také možno najít planě rostoucí ovoce, ale nežila tu samozřejmě žádná zvěř. Safira proto lovila ptáky a mořské živočichy a s pocitem nenaplněného žaludku při tom vzpomínala na hostinu, kterou jim trpaslíci vystrojili na rozloučenou.

Téhož odpoledne se Eragon usadil na palubě na stoličce, kterou sám vyzpíval ze dřeva stromu rostoucího na jednom z ostrůvků. Loď se klidně pohupovala na hladině, vlnky tiše šplouchaly o její trup a on se chystal právě pustit znovu od začátku do čtení Domia abr Wyrda, když k němu přišel jeden z elfů.
   „Královrahu“, Eragon už pomalu přivykl tomu, že jej nazývali Stínovrahem i Královrahem, „v dálce na obzoru hlídka spatřila další ostrov a, jak se zdá, je větší, než ty, na které jsme dosud narazili. Možná by stálo za pokus jej podrobněji prozkoumat", pokračoval elf a Eragon si uvědomil, že mluví ve starověkém jazyce.
   „Zaletíme tam se Safirou, Elyowyne.“ odpověděl mu rovněž ve starověkém jazyce.

Ačkoli tomu bylo jen několik hodin, kdy se vrátil ze zásobovací výpravy, Eragon si let náležitě vychutnával. Safira se ponořila do vody a poté zamířila strmě k nebi. To zopakovala několikrát za sebou, až posléze konečně za jasného odpoledního slunce a pod oblohou bez mráčku zamířila elfy naznačeným směrem. Eragon se smál a vychutnával si svobodu a volnost spolu s těsnou Safiřinou blízkostí, kterou mu let poskytoval. Jemu i dračici dávaly tyto chvíle alespoň částečně zapomenout na bolest z rozloučení s Aryou a Fírnenem.

   Po nedlouhém letu nad skotačivými drobnými vlnkami zdobícími teď již zklidněnou mořskou hladinu se přiblížili k ostrovu, o němž Eragon původně předpokládal, že bude jen dalším z malých izolovaných území, kterých už prozkoumal nespočet. Jak se však ostrov postupně vynořoval, když Safira vystoupala dostatečně vysoko a začali se k němu přibližovat, Eragon se sílící nadějí v srdci zjišťoval, že jeho původní předpoklady byly zřejmě částečně mylné. Jednalo se sice o izolovaný ostrov, to ano, ale zdál se dostatečně velký a alespoň na první pohled vhodný pro usídlení dračích kolonistů. Zatímco si Eragon začal vychutnávat stále sílící pocit úspěšného konce jejich hledání, Safira již přelétala nad jihovýchodním písčitým pobřežím neznámé překrásné země. Na východě vystupovaly obrovské hory a na západ od nich se táhla rozlehlá rovina, na které rostla tráva a pohybovala se tam zvířata, z nichž většinu by Eragon nedokázal pojmenovat. A na jihu byl les, nekonečný, prastarý a mocný.
    „Našli jsme nový domov, maličký. My, draci, elfové i budoucí jezdci“, prohlásila Safira na ni tak nezvykle slavnostně, až se Eragon musel v duchu usmát. Měla ale podle všeho pravdu. Nemusel ani nic říkat, věděl, že Safira jen vyslovila nahlas to, na co právě myslil: Byli u cíle.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Co třeba takhle?:

(Kraken, 7. 4. 2012 10:54)

Uplynul již týden od chvíle, kdy Eragon, Safira, Blödhgarm a dalších 19 elfů odplulo po řece Eddě navždy z Alagäesie. Tři dny pluli po řece, která nakonec vyústila do moře a nyní již čtvrtý den lodí zmítaly mořské bouře a hrozivé vlny. Elfové po skupinkách drželi hlídky a pomocí kouzel bránili převržení lodi po nárazu těch největších vln. Potřebnou energii získávali z eldunarí, jinak by i tito zdatní kouzelníci loď jen stěží udrželi na hladině po tu zdánlivě nekonečnou dobu.
Pátý den se běsnící živly konečně uklidnily a Eragon se Safirou podnikli jednu z nutných výprav, které sloužily Safiře k protažení křídel a současně k získání potřebných zásob vody na jednom z mnoha malých ostrůvků roztroušených porůznu při pobřeží a v deltě mohutné řeky. Dalo se tu také získat planě rostoucí ovoce, ale nežila tu samozřejmě žádná zvěř. Safira proto lovila ptáky a mořské živočichy a s pocitem nenaplněného žaludku při tom vzpomínala na hostinu, kterou jim trpaslíci vystrojili na rozloučenou.
Téhož odpoledne se Eragon usadil na palubě na stoličce, kterou sám vyzpíval ze dřeva stromu rostoucího na jednom z ostrůvků. Chystal se právě pustit znovu od začátku do čtení Domia abr Wyrda, když k němu přišel jeden z elfů. „Královrahu“, - Eragon už pomalu přivykl tomu, že jej nazývali Stínovrahem i Královrahem - „v dálce na obzoru jsme spatřili další ostrov a, jak se zdá, je větší, než ty, na které jsme dosud narazili. Možná by stálo za pokus jej podrobněji prozkoumat", pokračoval elf a Eragon si uvědomil, že mluví ve starověkém jazyce.
„Zaletíme tam se Safirou, Elyowyne.“ odpověděl mu rovněž ve starověkém jazyce. Ačkoli tomu bylo jen několik hodin, kdy se vrátil ze zásobovací výpravy, Eragon si let náležitě vychutnával. Safira se ponořila do vody a poté zamířila strmě k nebi. To zopakovala několikrát za sebou. Eragon se smál a vychutnával si svobodu a volnost, spolu s těsnou Safiřinou blízkostí které mu tyto výlety poskytovaly. Také jemu i dračici dávaly alespoň na chvíli zapomenout na bolest z rozloučení s Aryou a jejím drakem.
Dorazili k ostrovu, o němž Eragon předpokládal, že to bude další z malých izolovaných území, kterých už proukoumal nespočet. V tom se však mýlil. Nacházel se nad jihovýchodním písčitým břehem překrásné země. Na východě se vystupovaly obrovské hory a na západ od nich se táhla rozlehlá rovina, na které rostla tráva a pásla se tam zvířata, z nichž většinu Eragon nedokázal pojmenovat. A na jihu byl les, nekonečný, prastarý a mocný. „Našli jsme nový domov, maličký. My, elfové i budoucí jezdci“, prohlásila Safira pro ni tak nezvykle slavnostně, až se Eragon musel v duchu usmát, ale měla podle všeho pravdu. Nemusel ani nic říkat, věděl, že Safira ví, na co právě myslí. Byli u cíle.

Ke zvážení

(Kraken, 6. 4. 2012 13:31)

Nutně potřebujete korektora!!! (Y/i, shoda podmětu s přísudkem, slovosled) Jazykové vyjadřování hlavních postav nutno přizpůsobit Paoliniho originálu, jinak příběhu nikdo neuvěří...

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 3. 4. 2012 20:51)

Tak další kapitola je napsaná, je o dost delší než tato. I když pořád nejsem úplně spokojený a není opravená, nejpozději zítra odpoledne vám ji sem dám ;)

Errora

(Errora, 2. 4. 2012 20:38)

Také pravda. Nechť se i tedy daří. Budu kontrolovat tyto stránky a jsem zvědavá na Tvůj postup.
Každopádně držím palce!

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 2. 4. 2012 19:51)

Errora díky za zprávu. Co se týče těch práv, tak nehodlám si na tento příběh dělat sám autorská práva a není to oficiální, ba ani příliš známé pokračování. Nemyslím, že bych nějak porušoval aturoské práva, pokud nebudu postavy a další věci vydávat za své, i když se můžu mýlit, každopádně na internetu je spousta pokračování jiných příběhů (Harry Potter....), nechce se mi tedy věřit, že by tolik lidí porušovalo autorská práva...

Co se týče té kritiky, tak jsem tuším už někde psal, že kapitolu jsem sem chtěl dát co nejdříve, tak není zkontrolovaná, příště by to již mělo být lepší, pokud bych i poté vlastní chyby neviděl, tak si někoho najdu, neboj ;)

Errora

(Errora, 2. 4. 2012 19:44)

Zdravím!

Bez kritiky se jen těžko zjišťují vlastní chyby, takže i já přihodím nějakou tu drobnou kritiku, i když mi to nepřísluší, jelikož sama nepíši.
Oceňuji Tvou snahu, ovšem mám otázku a také jeden detail k Tvému stylu psaní.
Dotaz:
Nevyznám se v právech apod., ale pokud se někdo pouští do pokračování, pak si nemyslím, že by to bylo jen tak. Domnívám se, že dílo by mělo být nějak chráněné před podobným pokračováním (myslím tím pokračování jiného autora)...
Takže by mne zajímalo, zda sis, autore - Argetlame Královrahu-, něco o právech zjistil a zda je vůbec možno oprávněně pokračovat v díle jiných a přebírat základ příběhu a jeho postavy?

Poznámka:
Co se týče Tvého psaní, tak by bylo příhodno se více rozepisovat o detailech a přivodit do psaní více těchto popisů tak, jak to dělá Paolini. Tím bys mohl více přilákat čtenáře, protože by se jim více líbil styl podobný Paolinimu.
Tedy dle mého názoru.

Doufám, že se nijak neurazíš, protože i já bych se ráda dívala, jak by se mohl vyvinout příběh podle Tebe a zda by mě později dokázal zaujmout, že bych tyto stránky navštěvovala denně v očekávání nových kapitol.:]

Také bych poznamenala, že by bylo příhodné, kdyby sis našel nějakého korektura, protože člověk jen těžko najde své chyby a díky korekturovi by mohl být text lépe čtivý, jelikož tam pochopitelně chyby jsou.


Errora

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 2. 4. 2012 15:23)

Ta kapitola byla jen taková informační, něco jako když Paolini měl v úvodu: děj Eragona, Eldesta a Brisingra.
Jinak samozřejmně nějaký ten děj bude, to se nebojte. Co se týče velikosti kapitoly, tak Paolini psal mnoho z nich také malé, psal jsem to ve wordu a když jsem se podíval sem a uviděl tu velikost, tak mě to také dost překvapilo, že je malá. Za to se tedy omlouvám.

Kdyby jste měli ještě nějaké návrhy na zlepšení, tak budu rád ;)

trochu kritika

(scr4bble, 2. 4. 2012 15:04)

cely tento dej si namackal do par riadkov .... nie je tam fakt ziaden pribeh len take suche konstatovanie co sa deje .... je fakt pekne ze sa niekto chyta niecoho takehoto ale mohol by si s tym dat trochu viac namahy aby to ludi uputalo ... aby to malo nejaky dej a aby to clovek docitat chcel zo zvedavosti a nie preto ze chce vediet ci dalej bude nieco lepsie ako doteraz

Postřeh

(§p, 2. 4. 2012 15:00)

Tady je znatelné, jak těžké je vymyslet a poté sepsat příběh, co by se podobal, tak rozvinutému a propracovanému dílu, jako je to Paoliniho. Budeš muset na sobě dost zapracovat, pokud si chceš zahrávat s myšlenkou, že by tě mělo psaní živit. Přesto máš krásnou myšlenku, tak schválně jestli vytrváš a někoho překvapíš. Hodně zdaru.

Karel

(Karel, 2. 4. 2012 8:47)

Preji hodne vydrze. Nebude to asi zadna prochazka ale ten pribeh stoji za poradne pokracovani. Je uplne jedno kdo z bardu ho bude vypravet. Pokud se bude drzet toho co na nem vsichni milujeme ma urcite silu prerust sebe sama. Urcite budu cekat na pokracovani teto legendy. Preji vam mnoho uspechu a vytrvalosti.

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 1. 4. 2012 20:05)

Děkuji, také doufám že vydržím. Jako nadpisy i jména používejte jen jméno. Děkuji. Jsem rád že se ti to líbí, chtěl jsem kapitolu přidat co nejdříve, takže nejsou opravené pravopisné chyby. Ale brzy to opravím (jestli tam teda nějaké jsou, psal jsem to ve wordu, takže většina se opravila sama).

nenapadá mě nadpis :)

(gryf18, 1. 4. 2012 19:52)

Neni to zlé, sám jsem byl zdeptaný, po dočtení 4. dílu a přemýšlel jsem, co bude dál. I když to není od Christophera, líbí se mi to a doufám, že v tom vydžíš :)



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA