Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. Návrat bohů

25. 11. 2012

14. Návrat bohů
 
 
   Orik, král Beorských hor měl za sebou den, jako každý jiný. Nudný a plný pracovních povinností. Nejprve se musel pomodlit k bohům, poté následovala schůzka s Nasuadou skrz Argetlamovo zrcadlo, jak ho začali nazývat, a nakonec jednání vůdců klanů o ekonomické situaci v říši, která se stejně ani v následujícím desetiletí nevyřeší! A nakonec… Dračí vejce! Ten předmět s barvou čistého sněhu, který se vyskytoval pouze na vrcholcích těch nejvyšších hor v celém pohoří. Každý den se on, vůdci klanů a mnoho dalších trpaslíků modlili, aby se drak konečně vylíhnul, ale ono nic! Přízeň, která jim byla projevena od Eragona Stínovraha, Safiry Bjartskular a eldunarí starých draků, přidala všem knurlan na nevídané jednotě, která kdysi zmizela se samotnými bohy, dávno před příchodem elfů do Alagaësie. Vtom kdosi bez ohlášení rozrazil dveře do trůnního sálu:
   „Můj pane, neuvěříte, co se stalo!“ oznamoval v běhu udýchaně nadšený sluha. Jakmile se zastavil před královským trůnem, brebentil mezi hlasitým oddechováním nadšeně dál. Takové chování ke králi bylo nepřijatelné a Orik popuzeně zavrčel pod vousy, ale pak si domyslel, co se ze sebe sloužící právě snaží vysoukat.“ Vejce se vylíhlo.
„Tak mluv!“ Vybídl nakonec místo přísného pokárání sluhu.
   „Grimstborith Nado před několika hodinami veřejně oznámil, že je připraven vyjednávat o ceně pronájmu pastvin Dûrgrimst Ingeitum!” Oznamoval ten knurla nadšeně.
   Barzûl!”
   „Copak to není dobrá zpráva, vaše veličenstvo?“ nepochopil sluha.
   „Cože? Jó,… aha… to... No jistě, že je,“ odpověděl nepřítomně, „nějaké zprávy z Dračího sálu?“ zeptal se s větším zájmem na místo, kde leželo uložené vejce.
   „Bohužel…“
 …
 „Ha! Chceš nás urazit?“ hřímal o pár hodin později Nado na celý sál, „tři rubíny na rok? U Helzvogova kladiva, tobě snad někdo připálil vousy!“
   Žádný ze sluhů na sobě nedal znát, že by byl právě svědkem toho, jak někdo krále označil za blázna při jednání o pronájmu pozemku mezi klany. Byli na to zvyklí z mnoha předchozích hovorů, které probíhaly podobným způsobem.
   „A kolik bys asi tak chtěl,“ Orik předstíral údiv, že jeho ve skutečnosti nevýhodnou nabídku vzal vůbec někdo vážně.
   „Můj klan žádá šest rubínů a dva safíry!“ prohlásil Nado
   Nejednalo se o nic překvapivého. Od chvíle, kdy Safira opravila Isidar Mithrim, na její počest cena safíru stoupla téměř o dvojnásobek. Nejvíce na tom vydělal klan Dûrgrimst Vrenšrrgn, čehož dokázala jeho vůdkyně Íorûnn chytře využít. Poté následoval Orikův klan a další. Pouze jediný klan – Dûrgrimst Knurlcarathn nezískal z této zvýšené ceny nic. Naopak ale ovládali obchod se smaragdy, které nyní začali hromadit, aby jejich cena vyšplhala až do výše safírů. Zatím se jim to dařilo.
   „Hohóóó, ty ses snad zbláznil, Nado!“ vykřikl Orik a bouchl pěstí do stolu, „nabízíme pět rubínů!“
   A takhle smlouvání pokračovalo ještě několik hodin. Nakonec se dohodli na spravedlivé částce čtyř rubínů a jednoho safíru, který sám už měl cenu asi jako tři jeho červení kamenní kolegové.
   Pak se, jako vždy, začali vůdci dohadovat o ceně medoviny, která po válce šokující rychlostí klesala dolů, jak obchodníci z Alagaësie zaplavovali touto kvalitní pochoutkou do Beorské hory, ve snaze vydělat co nejvíce na trpaslících. V důsledku přebytku alkoholu začala cena povážlivě padat až k úplnému historickému dnu. Většina klanů se z toho mohla radovat, ale Dûrgrimst Fanghur kvůli tomu velice zchudl. Jejich vůdce Havard požádal o slovo:
   „Můj klan, Dûrgrimst Fanghur, přichází o svůj tradiční trh, jehož výtěžky jsme vždy využili ku prospěchu všech knurlan! Žádám proto vás, vůdce klanů, a tebe Oriku, abyste ihned zakázali vstup všem lidským obchodníkům s medovinou do našeho království!“
   „To by bylo porušení dohody o volném obchodu, kterou jsme uzavřeli s Nasuadou,“ namítla Íorûn.
   „Potom říkám, že ta dohoda je špatná a neslouží knurlan tak, jak by měla!“ prohlásil Havard, „jestliže to neschválíte, začneme naše obilí prodávat mnohem dráž!“
   Barzûl, povzdechl si v duchu Orik. Jestliže Havard zdraží obilí, jehož obchod ovládá, tak Nado a ostatní klany vlastníci pozemky budou muset začít pěstovat své, a tím budou muset vypovědět smlouvy o pronájmu pastvin a polí. Na to by on a jeho klan pořádně doplatili.
   „Souhlasím!“ prohlásil Gannel a ostatní vůdci klanů se k němu přidali.
   „Ještě dnes o tom informuji Nas….“ Najednou se Orik zarazil, protože ucítil ve svém srdci žár rychle postupující do celého těla. A vzápětí měl dojem, jako kdyby z něj rázem byla sňata všechna břemena světa, jež dosud nevědomky nesl. Jakoby se z ničeho nic ode všeho osvobodil. Splynul s kameny, hlínou a vůbec celou zemí a přírodou. Beorské hory, Alagaësie, celý svět byl nicotný oproti velikosti jeho radosti a štěstí, které, jak tušil, by právě v této chvíli měli cítit všichni knurlan. Všem by mělo být jasné, co ten pocit znamená, všichni totiž velmi dobře znali legendu, kterou ukrývala Zlatá knihovna, legendu vyprávějící o bozích a jejich návratu.
   „…Nasuadu,“ dokončil větu. Tímto prohlašuji jednání za ukončené!“
   „Okamžitě povolejte Strážce Zlaté Knihovny!“ rozkázal král trpaslíků, když o chvíli později svižným tempem kráčel do svých soukromých komnat.
   Musel přemýšlet - promyslet si to, k čemu dnes došlo. Stalo-li se to, co předpokládal, pak to musili cítit všichni knurlan! A oni to cítili! Poznal to na nich. Nedávali na sobě nic znát, tvářili se, jako vždy, ale v srdci i celém těle měli na chvíli stejný žár, ten žár, jenž přinášel nejdůležitější zprávu za posledních několik tisíc let.  
   Zlatá Knihovna byla nejstřeženějším pokladem trpasličího krále, střeženým před vnějším světem. Věděl o ní pouze on a s ním také 36 tajně vybraných zástupců důležitých trpasličích rodů, z nichž každý střežil jeden z klíčů potřebných k otevření masivních vstupních ocelových dveří. Pokud král, v tomto případě Orik, vydal rozkaz k povolání Strážců, znamenalo to, že k němu přijdou právě vybraní představitelé vybraných rodů, aby mu propůjčili klíč. Poslední klíč vlastnil samotný vládce Beorských hor. Aby vzájemně nezjistili svou totožnost, a nemohlo se stát, že když jeden zradí, budou v ohrožení všichni, přicházeli postupně. Otevření Knihovny tedy znamenalo pro krále dlouhé hodiny bezesného bdění.
   Následujícího dne však Orik konečně shromáždil všechny klíče. Služebnictvo kompletně poslal pryč a přešel k jedné ze zdí, za kterou se skrývala chodba-bludiště vedoucí ke vstupu do knihovny. Každý nepovolaný by zde zabloudil. Avšak král trpaslíků znal z tajných svitků návod, jak se ke dveřím úspěšně dostat. Po několika hodinách, kdy ani na okamžik nezapochyboval, že by snad mohl zabloudit, dorazil ke dveřím. Do každého zámku opatrně vložil klíče různých tvarů a velikostí a ocelová brána - poslední bariéra mezi ním a knihovnou - se bez jediného zvuku otevřela!
   Byl zde poprvé, takže uchváceně procházel mezi regály. Bylo jich tolik! Neuvěřitelné množství svitků. Psalo se v nich o tom, co bylo, je a bude, co mohlo a ještě může být. O těch, kdo vykonali velké skutky, ať jsou zapomenuti či slavní. Všechny svitky však měly jedno společné – vyskytovali se v nich bohové. Dávní i současní. Živí i mrtví. Kdo vlastně jsou bytosti, které se nazývají bohové? Jak přišli ke své moci? S kým a proč vedli války? Odpovědi na všechny otázky byly zde, ve Zlaté Knihovně, a představovaly pro trpaslíky skutečný poklad. Všechny ty příběhy zde odpočívaly v bezpečí ukryté, krom jednoho jediného, jenž byl před dávnými časy ukraden a od té doby je ztracen kdesi v obrovském prostoru Alagaësie.
   Orik intuitivně velmi opatrně uchopil jeden z nenápadných svitků. Ačkoli si nebyl vědom, jak, byl si najednou naprosto jist, že je to právě ten, který hledá. A nemýlil se!
   A tehdy přišli bohové, všechny ty úžasné bytosti, k nám. Čišela z nich radost, štěstí, spokojenost, přátelství, dobrota a nekonečná moc. Smáli se a hodovali s námi u našich stolů. Žádný z knurlan nevydržel v jejich přítomnosti zachmuřený. Jejich veselí bylo nakažlivé. Odpadly z nás všechny strasti a utrpení, jež jsme prožívali ve svých v porovnání s bohy bezcenných životech. Zamilovali jsme si je! Nemohlo tomu být jinak. Dalšího rána po velké hostině, na které nechyběl žádný knurlag ani knurlaf, nám sdělili novinu. Překvapivě strašnou, špatnou, nečekanou novinu plnou obav z budoucnosti. Neboť i ti veselí a všemocní bohové měli nepřátele, kteří se jim mocí vyrovnali! Zdrceně nám oznámili, že v jejich světě-ráji, kde již po staletí vládl mír, vypukla válka! Oni bohové jsou totiž vládci velké říše a mají spoustu poddaných. Těm se však z neznámého důvodu znelíbila šlechetnost, moc, obětavost, moudrost, dokonalá inteligence a soucit jejich pánů, a proto proti nim povstali. Bohové se vší svou silou a inteligencí zpočátku ve sporech vítězili, jak jinak. Ale pak přišla hrozivá rána. Ti proklatí krvežízniví barbarští páchnoucí bezvousí rebelové dostali na svou stranu i kdysi čistou, zlem neposkvrněnou, hluboce oddanou a mocnou Kílf, dceru vládce Gûntery. Ta se teď postavila do čela té odporné armády zrádců a vedla je do útoku na skvostně a bohatě zdobený palác, v němž bohové sídlili. (Ach co by za to všichni knurlan dali, aby mohli ten nádherný palác spatřit. Obětovali bychom všechno naše bohatství, zničili třeba i své domovy a pobili se navzájem, pakliže by to znamenalo možnost, že naše oči byť jen na minutku uvidí ten největší poklad na celém světě). Kílf a její armády hrdlořezů nyní přinutily silou výpadu moudré vládce k zoufalé obraně končící ústupem. I ti nejstatečnější válečníci tehdy plakali. Množství nejlepších básníků a hudebníků vytvářelo díla plná smutku, bolesti, utrpení, a nechuti do života po ústupu našich bohů z Beorských hor. Jeden z kurlan ovládajících mocnou magii se s tím však nesmířil! Tajně bohy ještě před jejich odchodem označil mocným zaklínadlem. Proto od té doby, vstoupí-li do Alagaësie některý z bohů, my trpaslíci to ucítíme! Žár rozehřeje naše srdce a tíže světa, kterou od té doby neseme na svých bedrech, z nás odpadne jako suché listí na podzim. Tehdy poznáme, že naše nejhorší pochyby a obavy, týkající se bohů, se nenaplnily. Bude to nezvratným důkazem, že mocní a moudří vládci nebes konečně zvítězili a my budeme opět moci žít dál s klidnou a pevnou jistotou, že nad námi bdí.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pochvala

(Marie, 6. 9. 2017 21:40)

opět krása

ach

(mája, 31. 12. 2013 16:50)

tahle kapitola se mi moc líbí, trpaslíci jsou moje oblíbené postavy a zvláště Orik :) jsem moc zvědavá až si přečtu další díl :)

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 26. 11. 2012 20:45)

Bude. Zítra se pustím do psaní další kapitoly. Nejdu do školy, takže bude času dost.

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 25. 11. 2012 20:07)

Opět můžete hádat, o kom bude příští kapitola.

Re: Argetlam Královrah

(Lucka Murtagh, 26. 11. 2012 20:23)

Argetlame, to se těžko hádá... :-) Nevíme, jestli zůstaneš u rozjeté linie nebo přeskočíš jinam, a kam. :-D
Každopádně touto kapitolou jsi příběhu docela přidal na dramatičnosti; bude brzy pokračovat?

Re

(vita, 26. 11. 2012 11:11)

já se necham radši překvapit co bude v další kapitole moc se na ní těšim

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA