Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. Krádež

28. 11. 2012

 

 

15. Krádež
 
 
   Elein, lovkyně spolčená s chytrou ovšem nepříliš schopnou čarodějnicí Triannou, opatrně, aby ji nezaslechl ani netopýr, našlapovala po kamenných chodbách paláce v Teirmu, kde na ni čekal pravděpodobně nejdůležitější úkol v poválečném období Alagaësie. Musela ukrást dračí vejce přímo z paláce lorda Ristharta a ještě s ním uprchnout z Teirmu, který měl nyní oproti normálu dvojnásobně posílenou stráž. Důvodem byla návštěva jejího veličenstva, královny Nasuady.
   I přes skutečnost, že se vychytralá zlodějka pokusila Triannu okrást, se z nich staly přítelkyně, ačkoli si byly po čertech dobře vědomy, že jedna by druhou za naditý měšec zlata klidně prodala. Obě mladé ženy brzy zapomněly na své první setkání, neboť se od sebe mohly mnohé naučit. Elein ukázala vzbouřené kouzelnici své triky, jež používala při okrádání lidí. Většinou se jednalo o opilé muže, ale někdy také i o jiné typy lidí, měli-li tučný měšec. Dlouholetá a zkušená čarodějka zjistila, že její nová kamarádka má magické schopnosti, zasvětila ji proto do základních tajů magie a začala jí vyučovat starověký jazyk. Tím se jejich úspěšnost při „akcích“, jak své zlodějské řádění nazývaly, pozoruhodně zvýšila…
   Elein dále obezřetně postupovala prázdnými bohatě zdobenými chodbami sídla rodu vládnoucího Teirmu. Nakonec došla k jedné obzvlášť výjimečné chodbě. Na rozdíl do ostatních byla větší a neměla zdobení. Jak Trianna řekla, měla ji tato chodba přivést do kamenné místnosti, za kterou se nacházely trezory a svatyně s dračím vejcem! Vstup byl hlídán pěti muži. Neodvažovala se propátrat jejich mysli, protože kdyby byl mezi nimi čaroděj, nemohla si být jista úspěchem. Zalitovala, že nemá luk. Alespoň dva by určitě stihla tiše zabít či zranit, než by musela vůbec tasit meč.
   Neztrácej v bitvě čas lítostí nad tím, co nemáš. Važ si a užívej s rozvahou toho, co máš, rozezněly se ji v hlavě slova Trianny, když ji připravovala na tento okamžik. Neměla na výběr, musela bojovat mečem, … a magií.
   Uviděla, jak všichni strážní ucukli a sáhli po jílcích svých mečů, když ona-lovkyně otevřela svou mysl a dotkla se těch jejich. Jeden z nich je čaroděj, uvědomila si. Není vyhnutí, musí se poprvé v životě utkat v souboji myslí. Snad mě Trianna připravila dostatečně dobře. S touto myšlenkou vešla do kulaté místnosti s mnoha mřížemi. Instinktem zkušené vražedkyně sáhla po vrhacích nožích a hodila je po strážných. Jednoho strážného trefila do hrudi, druhému však pouze poranila pravou paži. Okamžitě ucítila tlak na svou mysl. Čaroděj zaútočil! Věděla, že je pouze otázka času, než se bude muset čaroději bránit vším úsilím a nebude schopna fyzického boje. Tasila meč a do druhé ruky uchopila dýku. Odrazila mečem útok zraněného vojína a bleskurychle ho bodla dýkou do srdce. Už zbývali jen dva… a kouzelník. Zbývající hlídači se zřejmě zalekli jejích rychlých a přesných zásahů a pochopili, že mají co do činění se zkušenou bojovnicí. Poněkud ustoupili a ona jejich váhání využila. Vytáhla vrhací nůž z břicha padlého bojovníka a vrhla jej po čarodějovi, který neustále zvyšoval svůj tlak. Nůž se muži zabodl do stehna. Výborně, to by ho mělo na pár okamžiků zdržet. „Jierda,“ vyřkla zaklínadlo, a starší ze dvou vojáků se bezvládně zhroutil k zemi. Poslední přeživší strážný ale překvapivě nevzal nohy na ramena, jak Elein zpola očekávala. Nejen, že neustoupil, ale místo toho se slepou zuřivostí zaútočil. Hlupák! Zasmála se pro sebe a chtěla si vychutnat poctivý boj mečem. Mladík spoléhal na svou hrubou sílu, jíž měl na rozdávání, a snažil se čarodějku vyčerpat. To se mu začalo dařit a ona odrážela jeho neslábnoucí útoky se stále většími obtížemi. Nakonec ji voják při jednom z mnoha výpadů poranil na paži. Zasyčela, ani ne bolestí, ale spíše překvapením, že se jí tak nezkušený a opovrženíhodný pitomec dokázal dostat na kůži! Do svých výpadů nyní vložila všechnu zbývající energii, a chlapec byl nakonec zatlačen do obrany. S vítězoslavným výkřikem pak Elein souboj ukončila přesnou ranou dýky, které se již hoch nestačil vyhnout.
   V tu chvíli už byl čaroděj asi minutu opět na nohou a vyléčen se znovu pokoušel útočit na její mysl. Na chvíli se obávala, že se jí po jejím oslabení z podstoupeného souboje nakonec zmocní. Ale on se z ničeho nic stáhl. Nechápavě se rozhlédla kolem, nikoho neviděla. Rozhlížel se i její protivník a zřejmě ani on si ničeho zvláštního nevšiml. Když se ve chvíli, kdy jsi již téměř prohrála, stane něco neočekávaného, okamžitě toho využij ve svůj prospěch! Vzpomněla si na další z Trianniných mouder. Zaútočila svou myslí na momentálně rozptýleného kouzelníka. Nebyl sice nijak silný, ale překvapivě rychle zareagoval, znovu se zkoncentroval a vydržel úspěšně vzdorovat asi půl minuty, než nezkušené mladé začínající čarodějce došla trpělivost a, stejně jako jeho společníci, i on skončil s dýkou v břiše.
   Obezřetně se přesunula do svatyně. Tam uviděla dračí vejce. Vzrušením málem přestala dýchat. Bylo nádherné. Tmavě šedé, jakoby bylo ze stejného kamene, z něhož byl postaven hrad, opevnění a vlastně celé město. Opatrně ho sebrala ze zlatého podstavce a s nejvyšší láskyplnou péčí ho vložila do předem připraveného pytle chráněného kouzly. Pak se rozběhla ven z paláce s úmyslem co nejdříve opustit město.
   „Co se děje?,“ oslovila v rychlé chůzi chvatně jednu měšťanku, když zpozorovala, že mnozí obyvatelé Teirmu spolu vášnivě o čemsi diskutují.
   „Copak to nevíte?“ podivila se postarší žena. „Trianna se pokusila zabít královnu, lorda Ristharta a všechny ty urozené pány a paní na náměstí,“ sdělovala jí pohoršeně. Zřejmě čekala, že jako všechny městské drbny i neznámá mladice padne do mdlob při pomyšlení, že ve městě řádí zuřivá, všehoschopná, šílená čarodějnice. „Chytili ji.“
   „Ksakru!,“ ujelo jí, rychle opustila udiveně se tvářící dámu a vyrazila k branám, jakoby jí za patami hořelo. Bylo jí jasné, že jednou budou Triannu určitě převážet do Ilirey, a tehdy se dojista najde příležitost k jejímu osvobození!
   Utábořila se nedaleko východní brány města a bedlivě pozorovala další události. První den se nic zvláštního nedělo. Až dalšího dne vyjel prazvláštní vůz řízený mužem a ženou. Nepotřebovala nijak bystré oči ani být nadmíru chytrá, aby poznala, o koho se jedná. Kočkovité rysy, ladné pohyby, jízda bez sedel a oba krásnější, než kterýkoli člověk jakého kdy potkala. Elfové! Opatrně myslí prohledala vůz a našla, co hledala – Triannu. Ležela ve voze a pravděpodobně byla při vědomí.
   Cítím tě. Nic nedělej, prozatím je to zbytečné, jsou to elfové! Zatím nás sleduj. Až nastane vhodná chvíle, pomůžeš mi k útěku, odpověděla čarodějka na dotek její mysli.
   Sledovala je celý den. Elfka si stále dokola prozpěvovala jednu a tutéž písničku a právě spustila znovu:
 
 

Snad z posvátného ohně popela, 

když bídáků věk přišel, 

jak Fénix z bájných pověstí 

Safiřin Jezdec vzešel.

 

 
 

Ona šupiny jak drahokamy měla, 

nejcennější poklad, jejž lze spatřit, 

jak předzvěst časů, o nichž jsem vždy snila! 

Doby míru, co má lásce patřit!

 

 

Dost války! Míru počátek. 

Čas hojnosti a doba snů. 

To nadešel nám nový začátek. 

Věk slunných dnů! 

 

 
 Další sloku naštěstí ta protivná světlovlasá elfka nestihla. Díky všem bohům, co se nad mým utrpením slitovali a zastavili ji! Poděkovala v duchu lovkyně.
Ozvalo se totiž zapraskání suchých větviček. Já to nezpůsobila, stačila si ještě v duchu pomyslet. Kde se vzali, tu se vzali, byli najednou všude kolem kočičí lidé a tasili meče. Právě včas. Někdo na ně totiž zaútočil. Ten někdo byl kupodivu elf. Měl ale tmavě černé vlasy, útočil s nekonečnou zuřivostí, a proto dělal časté chyby. Zaskočení kočkodlaci jich však nedokázali nijak využít. Oba elfové, eskortující zajatkyni, se zapojili také do boje, aby pomohli kočkodlakům. To je naše šance, připrav se! Oznámila vězněné čarodějnici. Vytáhla svůj luk, který s sebou vzala ze svého úkrytu poblíž městské brány a poněkud zbrkle vystřelila, neboť s mečem by proti elfům neměla šanci. Světlovlasého elfa, který byl cele zaujat soubojem, a nevěnoval jí proto pozornost, zasáhl její šíp do lýtka. Žena bojovala chvíli sama, než se její přítel vyléčil a znovu byl schopen boje. Podruhé vystřelit už se Elein neodvažovala, a rozhodla se raději spolehnout na svůj meč. Doufala, že aspoň trochu odpozorovala jejich styl boje a bude schopná dohnat svým rozumem to, čeho se jí nedostávalo na síle a hbitosti. K ničemu to ale nebylo.
   Jakmile pochopila, že elfům, kteří ji ani pořádně nebrali na vědomí, její chabé útoky nedokážou nijak ublížit, osvobodila v celkově nepřehledné situaci bleskově Triannu.
   „Nééééé, za to zaplatíš!“ uslyšela zvenku hlas elfčin hlas.
   „To ještě uvidíme…“ řekl neznámý útočník hlubokým hlasem a zasmál se. Následoval vysoký ženský výkřik plný bolesti a zoufalství.
   „Musíme si pospíšit!“ pronesla Elein směrem k Trianně. Chvatně se vysoukaly z úzkého prostoru pojízdného žaláře. Co uviděly, jim vzalo dech.
   Elfka i její druh leželi mrtvi na opadaném podzimním listí doruda zbarveném jejich krví.
   „Kdo jsi?“ zeptala se Trianna černovlasého vraha, když se na ně podíval svýma chladnýma tmavýma očima.
   „Ten, kdo touží po krvi elfů, lidská bytosti. A také ten, jenž tě dnes zahubí!“ prohlásil sebejistě.
   A tak se stalo. V mžiku ležela žena s havraními vlasy na zemi. Tak skončila Trianna, kouzelnice, co se pokusila svrhnout první královnu Alagaësie za posledních několik set let, pomyslela si Elein s lítostí, že její výuka magie a starověkého jazyka nebude pokračovat.
   „Správně, má drahá!“ pronesl temný elf.
   Uvědomila si, že neuzavřela svou mysl a umožnila cizákovi přečíst její myšlenky. Taková hloupá chyba!
   „Stejně je po všem…“ oznámil ji s předstíranou lítostí.
   V tom se Elein a současně celého okolí dotkla cizí mysl. Jakoby vyplnila celý prostor uvnitř i vně ženiny duše, zdánlivě neskutečná a současně hrůzně přítomná. Čišela z ní krutost, zvrácenost a hlavně moc. Obrovská síla, jakou nevládli snad ani dračí Jezdci.
   V okamžiku, kdy si Elein tohle všechno uvědomila, svět se propadnul do prázdnoty a ona už viděla jen černo…
  

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pochvala

(Marie, 9. 9. 2017 7:15)

No zajímavý konec, už jsem natěšená na další kapitolu :)

Kapitola 15

(Lucka Murtagh, 8. 12. 2012 22:03)

Já myslím, že Elein skončí v otroctví, vejce bude ukradeno (možná se vylíhne temnému elfovi?) a temní elfové zanedlouho vyvolají novou válku. Kouká z toho slibný potenciál, Argetlame. Copak bude asi následovat? :-)
Trianninu smrt jsem tak brzo nečekala... ale hezky to rozrušilo děj, takové hezké malé leknutíčko.

Re: Kapitola 15

(vita, 8. 12. 2012 23:23)

souhlasim ta Trianna je hrozná mrcha jsem rád že je po ní
a co se týče vejce myslim že to ještě bude zajímavý
moc se těšim na pokračování

Re

(vita, 7. 12. 2012 21:14)

No stejně jsem zvědav a to vejce se nejspíš vylíhne pro jednoho z těch termných elfů? nebo někoho podobnýho?

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 4. 12. 2012 20:20)

Nikde jsem neřekl, že Lovkyně zemřela. Pouze viděla jen černo, to může znamenat cokoliv. Tím samozřejmě neříkám, že nemůžeš mít pravdu.

Re

(vita, 3. 12. 2012 7:34)

Suprová kapitola těšim se na další jsem rád že Trianna a ta zlodějka chcíply
jsem moc zvědav na další kapču

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA