Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. Kapitola

29. 4. 2012

4. drak


     Lord Risthart, vládce svobodného města Teirm, se právě nacházel uprostřed řešení politické záležitosti, která ho v poslední době zaměstnávala, unavovala a velmi rozčilovala.
     „Více již nehodlám o tom s tebou diskutovat, čarodějko!“
   „Odpusťe mi mou upřímnost, lorde, ale jste velmi starý a za pár let zemřete. Neobáváte se, že královna Nasuada připraví nakonec vašeho mladého a nezkušeného syna o vládu ve městě?“ tázala se Trianna.
   „Jsem přesvědčena, že přijetí mé nabídky je jediným možným řešením vaší situace, zvláště když se městský stát Teirm nyní stal nejbohatším městem v celé Alagaësii i Surdě!“
     A skutečně: Teirm se za posledních několik měsíců opravdu stal nejbohatším městem. Dokonce ani Ilirea a Dras-Leona se mu bohatstvím nemohly rovnat. Jen lord Risthart sám znal zdroj tohoto blahobytu a za žádnou cenu by nebyl ochoten své tajemství s někým sdílet. Nepochyboval totiž, že královny Nasuada a Arya by se rázně postavily proti a to i za cenu násilného obsazení města. Pod hrozbou krutého krveprolití v posledním okamžiku války s Galbatorixem získal Teirm autonomii, jíž nehodlal lord Risthart za žádnou cenu neuváženým jednáním ohrozit. Oficiálním důvodem, který sdělil ostatním panovníkům, byl proto objev ostrova s bohatými zásobami zlata kdesi na severu.
     Risthart musel ovšem uznat, že čarodějka má pravdu. Bylo skutečně třeba zajistit, aby titul správce Teirmu přešel po jeho smrti do synových rukou a nikoli promyšlenými politickými kroky nebo snad v nejhorším případě i násilím do rukou Nasuadiných. Královna byla totiž navzdory svému mládí a půvabnému vzhledu inteligentní, silnou a ráznou vládkyní, která si dokázala udržet převahu promyšlenou politikou a neváhala užít vojenskou sílu tam, kde to považovala za nezbytné nebo říši a trůnu prospěšné.
   „Tvá slova jsou nejspíš pravdivá, čarodějko. Zradila jsi však svou královnu. Ani to, že jsi ji nakonec nezabila, nikterak tuto zradu neumenšuje... Nasuada na tvou hlavu vypsala odměnu tak velkorysou, že od této chvíle nebude v Alagaësii člověka, jehož by její výše nepřiměla, aby tě běžel udat, zahlédne-li třeba jen koutkem oka pouhý lem tvé sukně… Je proto nanejvýš riskantní být s tebou jakkoli spojován…
   „Ale pane…“
   „I kdyby tomu tak nebylo“, pokračoval Risthart neúprosně, „kouzelníci jsou dnes již pod svrchovanou kontrolou a jejich moc je omezena. Možná bys zvládla obrátit na svou stranu ještě některé další čaroděje, především nejspíš ty z Du Vrangr Gata, keří ti zůstali věrní i po tom, co tě královna zbavila vedení a ty ses ji odvážila napadnout před jejím vlastním trůnem.
   „Vždyť jsem vám říkala…“
   „Pokud by ovšem zasáhli elfové“, nedal se zastavit lord, „a já nepochybuji, že by k tomu najisto došlo, nedokázali byste je porazit i kdyby vás byla celá armáda! A nezapomínej, že královna Arya vládne jako jezdec plnou čarodějnou mocí bez omezení a Fírnen den ode dne sílí a roste. Pravděpodobně by vás zvládli přemoci pouze oni dva… Mé poslední slovo je NE! Nepomohu ti královnu Nasuadu svrhnout!!!“
   „Ale.....“, pokusila se ještě naposledy bezúspěšně Trianna.
   „Odveďte ji!“, přikázal lord dvěma strážným, kteří se čarodějky okamžitě chopili každý za jednu paži. Pak nejvýš výhružně a vztekle dodal:
   „Pokud se ještě někdy objevíš v Teirmu, sám dohlédnu, abys byla poslána zpět do Ilirey, kde tě královna Nasuada nejspíš osobně za živa svlékne z tvé prohnilé intrikánské kůže!“
   „Toho budete litovat!“, odpověděla vztekle Trianna. Pokusila se uvolnit ze sevření strážných a když nepovolovalo, vykřikla:
   „Jierda!"
     V tom okamžiku se oba strážní beze známek života zhroutili k zemi. Čarodějka vrhla poslední pohrdavý pohled na starého vládce města, prudce se otočila a za doprovodu pravidelného klapání podpatků svých bot se vztyčenou hlavou hrdě odkráčela ze síně.
    Uplynulo již několik dní od střetu mezi Triannou a lordem Risthartem. Oba strážní, které čarodějka napadla, byli opravdu mrtvi a ona sama zmizela tak dokonale, jako by nikdy ani neexistovala.  Alespoň v Teirmu ji už vůbec nikdo nezahlédl. Vládce se tedy mohl věnovat svým každodenním povinnostem spolu s dlouhým a vesměs marným přemýšlením, jak bez krveprolití a přesto účinně zabránit, aby se královna Nasuada po jeho smrti chopila vlády nad Teirmem. Kouzelníci a jeho osobní léčitelé mu nad to nepředpovídali více než rok života. Pouhý rok, než královna a jeho sotva šestnáctiletý syn Caren svedou nerovný souboj o vládu nad městem. Starý vládce byl v hloubi duše přesvědčen, že k tomu dojde. Po zkušenostech s Galbatorixem se nehodlal spoléhat na smysl pro čest a poctivost žádného svrchovaného vládce říše. Ani na Nasuadinu čest, ačkoli nová královna měla po této stránce tu nejlepší pověst, jež ji předcházela do všech koutů Alagaësie..
      V tom se nečekaně prudce otevřely dveře a dovnitř vešel jeden z šesti členů městské rady, v níž zasedal také lordův syn. Radního doprovázelo osm strážných. Šest z nich těsně obklopovalo dva zbývající, kteří mezi sebou vlekli nijak nebezpečně vyhlížejícího muže. Spíše se zdálo, že muž je prostým, poklidným občanem Teirmu. Nemohlo mu být víc než dvacet let.
     „Můj pane, tento muž se jmenuje Owald“, promluvil radní jménem Theor.
     „Jó, já vim, jak se menuju a nemyslim, že to toho starýho dědu zajímá. Bez urážky“, výsměšně skočil do řeči Theorovi, který se právě nadechoval k tomu, aby pokračoval.
     Drzost mladíka, nekorespondující s jeho neškodným a takřka milým zjevem, vyrazila starému lordovi dech.
     „Provinil se tím, že chtěl ukrást dračí vejce. Naštěstí kouzelné ochrany mu zabránily vejce odnést a přivolaly strážné, kteří ho chytili“, pokračoval Theor.
     „Popravte ho!“, rozkázal lord Risthart a s lítostí se podíval na mladíka. Jaká škoda, ukončit tak mladý život… Nic jiného se však dělat nedalo, za krádež dračího vejce nebo pokus o ni existoval v království i v samotném Theirmu pouze jeden trest.
     „No jó, popravit mě… jak to, že to eště nikoho nenapadlo?“, opět promluvil chlapec a starému panovníkovi se přímo smál do tváře, jakoby si vůbec neuvědomoval, co jej v nejbližších chvílích čeká.
     „Né, počkat… Vlastně to nejde, musíte vykoumat lepší řešení!“
     Lord Risthart se tázavě podíval na svého rádce.
     „Ehm..., pane, obávám se, že jinou možnost nemáme“, odpověděl šeptem na jeho pohled Theor.
     Než se lord stačil zeptat, proč, radní přešel k Owaldovi, zvedl jeho pravou paži a dlaní ji otočil ke svému pánovi. Na mladíkově ruce stříbřitě zářilo gedwëy ignasia - znamení Dračích jezdců…
     Risthart se v doprovodu Theora, Owalda a čtyř z původních osmi strážných vydal do komnaty s dračími vejci. Tam spatřil čerstvě vylíhnutého draka. Dráče bylo spíše legrační a zatím ničím neupomínalo na vznešenost své rasy. Líně se povalovalo uprostřed místnosti mezi zbytky skořápky svého vejce, a když lord se svým doprovodem vešel, neuvěřitelně pomalým pohybem se postavilo na ještě poněkud vratké nohy a postupně se zadívalo do očí všem přítomným. Prohlíželo si je s takovým výrazem, že se zdálo, jako by jejich přítomnost v místnosti považovalo za velikou opovážlivost. Dráček nakonec důstojně přešel k Owaldovi a začal se dožadovat jeho pozornosti. Barva mláděte byla neobvyklá. Lord Risthart již slyšel o zlatém drakovi Glaerdovi, který padl v bitvě s Galbatorixem, avšak tenhle nebyl zlatý…
     Byl žlutý!
     Žlutý jako čerstvě vylíhlé kuře…
     Nic jiného, než toto komické přirovnání v tu chvíli starého lorda nenapadalo.
     „To snad není možné! Jak se mohl ten kluk vloupat do nejpřísněji střežené místnosti v celém městě?“, rozčiloval se o pár hodin později lord Risthart v trůnním sále, kde hovořil o samotě s radním Theorem.
     „Copak všichni strážní spali?" pokračoval nahněvaně.
     „Netuším, jak se to mohlo stát, můj pane. Ujišťuji vás, že to zjistím!“, pronesl Theor.
    „Zjístíš? A není na to trochu pozdě? Ten drak se už vylíhl! A ještě pro takového...“, spolkl další hněv lord.
    „S prominutím, lorde, ale nezapomínejte, že hovoříme o dračím jezdci!“, s obavami v hlase mírnil ve výrazech svého pána radní.
   „Dračím jezdci? Pche! Je to jen obyčejný zloděj!“ durdil se stařec dál.
   „Na čem by zatím asi jezdil? Na té nepovedenému kuřeti podobné, právě vylíhlé přerostlé ještěrce?!“, použil lord mimoděk v rozčilení slova, jimiž si kdysi Brom dobíral Safiru s Eragonem.
   "Svolej na zítřek městskou radu. Zatím kluka nech v žaláři a zajisti, že se nikdo nedoví o drakovi!“ Tentokrát už mluvil víceméně smířlivě i přes narůstající přesvědčení, že dračí jezdec je zřejmě někým, kdo ani v nejmenším nerespektuje vladaře.
   „Lorde, dovolte mi upozornit vás, že Eragon Stínovrah byl pouhým čeledínem, než se stal jezdcem. Nakonec ale zabil i samotného krále, který neporažen vládl sto let! Nemyslím, že je moudré riskovat hněv dračího jezdce!“, opatrně promlouval k Risthartovi radní. Lord byl podrážděný a on nehodlal riskovat další výbuch jeho hněvu.
   „Dobrá! Ať je tedy po tvém. Dej mu naše nejlepší komnaty", zavrčel panovník podrážděně.
     Theor se pro sebe usmál a vydal se zařídit, aby Owalda přestěhovali do pohodlných komnat i se zatím bezejmenným dračím mládětem, které se od něj nechtělo za nic na světě odloučit. Dráček i přes svou malou velikost dokázal zle pochroumat ruce strážnému, který se o to pokusil.  Jeho tlamička byla totiž vybavena množstvím překvapivě ostrých zoubků… Když Theor zařídil potřebné, vydal se svolat městskou radu.
     „Svolal jsem vás, abychom probrali dvě nanejvýš důležité záležitosti,“ zahájil lord Risthart schůzi městské rady. „
   “Jedno z nám svěřených dračích vajec se právě vylíhlo!"
     Členové rady však nevypadali nikterak překvapeně, pravděpodobně se zpráva stačila bleskurychle rozšířit.
   „Nevím ale, zda máme důvod k radosti. Novopečený …„jezdec“… není totiž v rozporu s našimi původními nadějemi ničím výjimečný. Neumím si představit, jak bychom takového vesnického burana využili pro obranu města před královnou Nasuadou“, nechal se opět unést lord.
   „Nicméně…“
   „Stále nemáme důkaz, že královna chce Teirm dostat pod svoji vládu!“, přerušil ho jeho syn Caren.
   „Kdyby o to skutečně stála, tak na město zaútočí! Neudrželi bychom jej ani týden. Nebudu se podílet na žádném spiknutí proti Nasuadě, jen proto, že ty vidíš v každé bytosti v Alagaësii někoho, kdo tě chce svrhnout a mě připravit o následnictví!“, pokračoval dále.
   „Je od tebe laskavé, že se mě tak snažíš chránit a zajistit mi budoucnost“, promluvil teď náhle vřele k otci, „ale kvůli svému stáří vidíš i v těch, kteří nám nechtějí ublížit, nepřátele.“
     Panovník se to však rozhodl ignorovat. Synova slova považoval za nezralé výroky dospívajícího chlapce, stejně jako všichni ostatní členové rady.
     „Čarodějka Trianna nám nabídla možnost svrhnout královnu Nasuadu. Vyhnal jsem ji sice, ale když o tom teď znovu přemýšlím, nabízí se to v naší situaci asi jako nejlepší řešení“, prohlásil lord.
   „Ta čarodějka už prý měla možnost královnu zabít, ale neudělala to! Pouze ji omráčila. Proč by ji teď, jen o několik dní později, měla zabíjet? Pochybuji, že se její názory tak rychle změnily a pokud ano, tak dohoda s ní by byla příliš riskantní!“, prohlásila  jedna z členek rady.
     Byla to pravda. Podle informací rozsáhlé sítě teirmských špionů, kteří dokázali proniknout takřka do všech měst v Alagaësii, Ilireu nevyjímaje, měla Trianna královnu Nasuadu zcela v moci, ale nezabila ji.
   „Trianně by vražda královny nijak neprospěla. Ne v situaci, ve které byla!“ , promluvil tentokrát Theor.
   „Kdyby Trianna zavraždila královnu, na trůn by usedl jiný vládce. Pravděpodobně král Orinn a ten by ji dal jako zrádkyni popravit. Nic by se pro ni nezměnilo!", poukázal na zjevná fakta.
     „Potom bychom mohli požádat o pomoc naše přátele ze západu,“ přemýšlel lord Risthart nahlas.
   „Přátele, otče?“, promluvil jeho syn.
   „Jsou to monstra lačnící po zabíjení a po moci!“, dodal ještě, aby otce varoval.
   „Není tomu tak dávno, kdy zde jeden z nich před námi stál a vyprávěl nám o své minulosti! Oficiální styk s nimi se bude rovnat vyhlášení války elfům!“, připomněl mu Caren a jeho hlas vibroval rozčilením a vztekem.
   „Obětuješ celé město, jen kvůli pochybnému podezření, že by snad královna Nasuada chtěla tvůj trůn? Kdyby o něj skutečně měla zájem, tak už ho dávno získala! Zapomínáš, že porazila i Galbatorixe."
   „Eragon Stínovrah....“, pokusil se promluvit panovník, ale jeho syn ho opět přerušil:
   „Nebyl to Eragon Stínovrah, ale královna, kdo velel Vardenům v bitvě na Hořících pláních. Nebyl to Eragon Stínovrah, kdo obstaral zlato, výzbroj, potraviny a vedl Vardeny z bezpečného útočiště u trpaslíků do války! Eragon Stínovrah je bojovník. Mocný a nebezpečný bojovník. Skutečnou vůdkyní však je Nasuada!“
     Stařičký lord se pokusil protestovat, když do místnosti přiběhl udýchaný sluha.
     „Můj pane, ten dračí jezdec omráčil strážné a zmizel!“
     „Okamžitě nechte uzavřít všechny brány!“, zavelel lord.
     „Na to je pozdě! Dva strážní ho viděli vyjíždět severozápadní branou z města“, oznámil sluha vystrašeně.
     Jakoby všichni v místnosti přestali dýchat. Severozápadně mohlo znamenat jen jediné! Dračí hory! Nejspíše pojede pár týdnů na koni na sever, potom drak už bude schopen přeletět Dračí hory a nakonec poletí přímou cestou do Du Weldenvarden, k elfům. Naštěstí o tom, kde město získává peníze, nic neví, pomyslel si s úlevou lord a s povzdechem nařídil:
   „Dobrá, kontaktujte královny Aryu a Nasuadu. Informujte je o drzosti toho kluka, o tom, jak utekl a že se původně to dračí vejce pokusil ukrást!. Dejte jim jeho i drakův podrobný popis, kdo ví, zda se podobné případy nevyskytly také jinde… I když drakovu barvu asi nikdo s ničím jiným nezamění“, uchechtl se ponuře pro sebe Risthart.
     Když schůze městské rady skončila, byla venku již noc. Lord Risthart byl právě na cestě do svých komnat, když si povšiml něčeho neobvyklého. Nejprve nevěděl, co je tak neobvyklé na obyčejné opuštěné chodbě, když si to náhle uvědomil! Za celou cestu nepotkal jedinou hlídku! T mohlo znamenat jediné - v paláci musí být vetřelec a hlídky buď zabil, nebo jsou mu na stopě! Proto nejsou na svých místech! Než stihl cokoli udělat na svou obranu, břicho mu probodla ostrá a dlouhá čepel nože. Starý umírající muž, smířen v té chvíli s neodvratným osudem, klesl bez hlesu k zemi. Pouze vzdalující se pravidelný klapot dámských podpatků prozrazoval, kdo byl jeho vrahem. Nakonec se starcovy hasnoucí oči pomalu zavřely a on vydechl naposled. Tak s posledními myšlenkami na svého syna a obavami o jeho osud zemřel lord Risthart, první panovník svobodného městského státu Teirmu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pochvala

(Marie, 4. 9. 2017 11:54)

Ten žluťoučkému kuřátku podobný dráček mě dostal a dotaz neřekli jestli utekl i s drakem je mi jasné že ano, ale myslím, že to tam mělo být zmíněno, jniak ten konec jsem nečekala

celkom ujde

(katka, 19. 1. 2014 22:09)

Paci sa mi ten napad s jazdcami ze stale pribudaju ale nepaci sa mi trianna. Ona bola dobra a teraz toto... Ale je to velmi pekne zatial som s pribehom velmi spokojna

:)

(mája, 30. 12. 2013 20:59)

moc se mi líbí jak rozvíjíš postavy vsechny a ne jenom eragona ten syn toho lorda se mi moc libi :) a uplne jsem se do tohoto pribehu zacetla je to super. porad premyslim co bych it mohla vytknout aby se to furt zlepsovalo ale nevim takze zatim chvalim :)

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 8. 5. 2012 16:54)

Errora děkuji za opravení. Opravdu jsem se mýlil. Do příběhu mi kecat klidně můžeš, jen neslibuji, že tě budu vždy poslouchat :)

Vejce

(Errora, 8. 5. 2012 13:01)

To Argetlam Královrah: Musím Tě přeci jen znovu poupravit. :] Zanechal pouze 2 vejce:
Ráno Eragon pozměnil kouzlo, jež ukrývalo vejce ve vzduchové kapse nad Safirou. Dvě odebral a předal elfům, které Arya vybrala za jejich strážce. Jedno z vajec poputuje k trpaslíkům, druhé k urgalům. Snad si draci mezi urgaly a trpaslíky vyberou své Jezdce. Pokud ne, vejce si vymění svá místa, a kdyby stále nenašli Jezdce... Eragon si nebyl úplně jistý, co by následovalo pak, ale Arya určitě něco vymyslí....
Kniha Inheritance (Paolini Christopher), strana 653

Každopádně je pravděpodobné, že by nastala ta výměna míst... :]

Jsem detailista a nad vším zbytečně přemýšlím. Omlouvám se, pokud obtěžuji. Už se nebudu vměšovat do vašeho příběhu... :]

vejce, nevejce

(Kraken, 5. 5. 2012 11:26)

Ostatně co my víme, jak se nakonec rozhodli - nebylo by dobré o konečném počtu a umístění vajec příliš veřejně hovořit - takže oficiální verze a realita se mohly od sebe lišit.... Třeba...

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 4. 5. 2012 22:59)

Lord Risthart se sem zkrátka nehodil :( můžu vám ale prozradit že v Teirmu se ještě budou dít věci!

Co se vajec týče, tak uznávám že oproti knize jde o chybu. Eragon zanechal v Alagaësii čtyři vejce: 1 pro urgaly, 1 pro trpaslíky a 2 pro elfy. Avšak já jsem si to upravil, doufám že to vadit nikomu nebude.

Drobný poznatek

(Errora, 4. 5. 2012 21:41)

Zdravím,
pokud si dobře pamauji, tak Eragon se Safirou darovali pouze 2 dračí vejce - jedno urgalům a jedno trpaslíkům.
Chtělo by tam dodat něco na způsob, že proběhl přesun... :]

Jinak se mi to líbí. :]

ÚŽASNÉ

(drakomil, 4. 5. 2012 19:22)

Je to skvělé! Takové neočekávané zvraty, a navíc drak žlutý jako kuře. Nemůžu se dočkat další kapitoly. Jenom je mi líto, že jsi nechal umřít lorda Ristharta.

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 30. 4. 2012 18:14)

Děkuji za upozornění. Měl jsem obavy, aby jste si neřekli, že je tam příliš mnoho rozhovorů a málo popisů, protože příští kapitola bude téměř celá obsazena rozhovory.

perfekni

(lord dark, 30. 4. 2012 17:51)

Nechci ti do psani moc mluvim sam sem toho moc nenapsal ale tahle kapitola konecne vypadala jako kapitola a ne prolog takze pokracuj v dobre praci a kdyby jsi rozepsal vic ty predesle mozna by to prospelo

Argetlam Královrah

(Argetlam Královrah, 29. 4. 2012 15:25)

Díky.
Mohl bych ke každé kapitole udělat anketu. Času to moc nezabere, takže by to nebyl problém.

super!

(kajulinek.s, 29. 4. 2012 15:00)

no já docela ráda hvězdičkuju, ale tady to tak docela nejde. takže, zatím nic vytknouti nemohu a jen tak dál... :))
*****

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA